Úvodní stránka > Aktuality > Loučení s hrdinou: čestné salvy i dojatí vojáci

Loučení s hrdinou: čestné salvy i dojatí vojáci

23.11.2017    Mladá fronta DNES, Právo, Týden, Česká televize, Český rozhlas, novinky.cz, idnes.cz

Martin Trdla

Je konec. Tři salvy mířící do sivého nebe rozčísly ve středu odpoledne mrazivý vzduch nad Albrechticemi. To, aby všichni slyšeli. Aby vyplašení ptáci na svých křídlech roznesli jizerskohorskými lesy a stráněmi smutnou zprávu: odešel válečný hrdina Jaroslav Mevald.

            Ohlédněme se však v čase o trochu zpět. Na lehce sněhem zaváté cestě k albrechtickému kostelíku jsou před druhou hodinou odpolední nakresleny stovky otisků podrážek. Se devětatřicetiletým veteránem z misí v Afghanistánu se přišli rozloučit nejen jeho nejbližší, ale i kamarádi z dětství a především kolegové z armády. Mevald zemřel náhle 10. listopadu.

            U rakve stojí čestnás tráž. Na jejím víku odpočívá Mevaldův fialový baret. Uvnitř kostela se dá krájet ohlušující ticho i obrovský smutek. Z truchlících očí kanou slzy. A nekutálí se jen po tvářích žen, ale pohnutými výrazy jsou pokresleny i bitvami zocelení a zkušení vojáci.

            Slovo si bere vojenský kaplan Petr Šabaka. Říká, že Mevalda sice osobně neznal, ale slyšel o jeho životě mnoho dobrého. „Není možné Jaroslavův život shrnout do několika vět, ale chtěl bych se alespoň pokusit vyslovit něco z toho, co mě zaujalo, aby se to stalo jeho duchovním odkazem,“ začíná hovořit Šabaka.

            Připomíná, že držitel medaile Za hrdinství byl jako malý kluk v Albrechticích velmi tichý a moc se nezapojoval do typických klukovských her jako je fotbal. „O to větší bylo překvapení místních, když se dozvěděli, že se stal válečným hrdinou. Když slyšeli, že byl člověkem, který je ochoten sloužit naší vlasti, ochoten jít do války,“ dodává vojenský kaplan.

            Nadrotmistr Jaroslav Mevald působil v české armádě od svých dvaadvaceti let. Jeho jednotka pro něj byla rodinou i domovem. Po svém dědečkovi, který byl také vojákem a bojoval proti fašistům v Itálii podle Šabaky zdědil několik vlastností. „Skromnost, pracovitost, důslednost a trpělivost. Jaroslav nikdy neskončil s úkolem, dokud nebyl hotov. Nechoval se nikdy vypočítavě, nezištně pomáhal druhým,“ přidává kaplan.

V červenci 2014 nejprve v Afghánistánu zahynuli při útoku sebevražedného atentátníka čtyři čeští vojáci a pátý zemřel později v nemocnici. Jen pár dní na to byla napadena také jednotka, v níž byl právě Mevald. Ten utrpěl při napadení jednotky povstalci těžká zranění včetně poranění hlavy. Přesto pokračoval v boji, opětoval střelbu a kryl své spolubojovníky. Mevald, který byl v hodnosti nadrotmistra, měl být jako voják ve výslužbě 28. listopadu povýšen do hodnosti praporčíka, povýšení se tak uskuteční in memoriam.

            Proslovy končí, čestnástráž vynáší rakev před místní hřbitov. Zní hudba armádní kapely. Slyšet je Dvořákovo largo i státní hymna. Každý pak může k rakvi naposledy přijít a soukromě se s Mevaldem rozloučit. Řada vojáků tak činí. Někdo vyčaruje nad rakví prstem drobný křížek, jiný zasalutuje. „Mám na něj jen ty nejlepší vzpomínky, byl to profesionální voják a svou práci ovládal perfektně. Chtěl se do služby vrátit, zdravotní stav mu to ale nedovolil. Těžko se s tím srovnával,“ říká Mevaldův dlouholetý kamarád Daniel Günther.

            Pohřební vůz s rakví velmi pomalu odjíždí. Cestou míjí partu hasičů s požárním autem. Na počest hrdiny spustí maják s houkačkou. Sbohem, hrdino a kamaráde!

Nahoru