Znaky, čestný název jednotky

Pěší rota AZ plukovníka Čestmíra Šikoly

Motto

„Dvakrát občanem“

Znak

Na červeno-modře čtvrceném, gotickém, nahoře vypuklém štítě je položen modrý, bíle (stříbrně) lemovaný, gotický, nahoře vypuklý srdeční štítek, na němž je položen bílý (stříbrný) vzhůru orientovaný meč. Červeno-modře čtvrcený štít odkazuje na znak Libereckého kraje, modrá a bílá barva srdečního štítku odkazují na štítek s Redernovským erbem ve znaku města Liberce. Byl schválen v roce 2005 Komisí vojenských tradic a symboliky Vojenského historického ústavu v barevném a polním provedení.

Prapor

Prapor má rozměr 1m x 1 m. Na přední straně je bílé pozadí lemováno po okrajích trojúhelníky ve tvaru plamínků v barvách červená, modrá a bílá. Uprostřed je znak roty AZ Liberec. Po stranách znaku jsou vpravo i vlevo lipové ratolesti v květu (3x lístek a 2x květ) v barvě zlaté. Nad znakem je heslo roty AZ Liberec „Dvakrát občanem“ v barvě červené. Na zadní straně je uprostřed velký státní znak Velký státní znak tvoří čtvrcený štít, v jehož prvním a čtvrtém červeném poli je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve druhém modrém poli je stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve třetím zlatém poli je černá orlice se stříbrným půlměsícem zakončeným jetelovými trojlístky a uprostřed s křížkem, se zlatou korunou a červenou zbrojí. Po okrajích je státní znak lemován trojúhelníky ve tvaru plamínků v barvách červená, modrá a bílá.

Čestný název

Byl udělen se souhlasem rodiny oficiálně dne 10. 11. 2017 hejtmanem Libereckého kraje Martinem Půtou na slavnostním nástupu posádky Liberec v rámci Dne veteránů.

plukovník Čestmír Šikola 

* 28. listopadu Mukařov 

† 29. února 2008 Malá Skála

Narodil se v rodině učitele Josefa Šikoly a Bohumily Šikolové, ženy v domácnosti v Mukařově v okrese Semily. Po absolvování obecné školy v Mukařově vystudoval gymnázium v Turnově a v roce 1937 začal studovat Vysokou školu chemicko-technologickou. 17. listopadu 1939 byl jako student zatčen gestapem a internován v Ruzyňské věznici. Z důvodu nízkého věku byl ale propuštěn. Dne 4. ledna 1940 přešel na Slovensko, dokud se přes Maďarsko, Turecko a Sýrii dostal do Francie. V Adge byl 6. března 1940 prezentován
do československé zahraniční armády. Ve funkci polního pozorovatele se účastnil ústupových bojů o Francii. Po pádu Francie byl evakuován do Anglie. Od ledna do začátku května 1941 absolvoval školu pro důstojníky pěchoty v záloze a následně byl povýšen na desátníka aspiranta. Počátkem roku 1942 byl zařazen do výcviku pro zvláštní úkoly. Od 1. března do 30. května 1942 absolvoval radiokurz. Ve funkci instruktora výcviku byl 10. dubna 1942 povýšen na četaře aspiranta. Od 1. do 28. listopadu 1942 absolvoval parakurz a dokončovací kurz. Od 27. dubna do 4. června absolvoval výcvik v civilním zaměstnání. Již jako radista skupiny Clay prodělal od 2. srpna do 30. září 1943 spojovací cvičení v Londýně a ve Skotsku. V říjnu 1943 byl s ostatními příslušníky výsadku Clay přesunut přes Alžír do Itálie, kde na vyčkávací stanici čekal na provedení výsadku do okupované vlasti. Nad územím okupované vlasti byl vysazen společně s ostatními v ranních hodinách 13. dubna 1944 u obce Hostišová. Od 30. dubna 1944 do 30. března 1945 z prostoru působení výsadku odeslal do Velké Británie 800 zpráv a podílel se na tom, že výsadek Clay byl jedním z nejúspěšnějších. Po osvobození byl od 20. dubna 1945 zařazen k vojenskému velitelství Brno a od 11. června jako podporučík k HŠ MNO. Od 15. srpna 1945 se ujal funkce velitele vojenské radiové ústředny v Praze a od 2. prosince 1945 působil jako nadporučík pěchoty na funkci instruktora ve spojovacím učilišti v Turnově a v Novém Mestě nad Váhom. 20. listopadu 1946 se oženil a narodil se mu syn Čestmír. 23. listopadu 1946 byl povýšen na kapitána pěchoty. Od 12. dubna 1947 byl převelen ke 2. oddělení HŠ MNO a od 1. března 1948 byl jmenován velitelem 5. spojovacího praporu v Praze. 1. října 1948 byl odeslán na dovolenou. 21. dubna 1949 byl zatčen a 18. června 1949 byl
ve vykonstruovaném procesu odsouzen za trestný čin neoznámení trestného činu k 23 měsícům těžkého žaláře a odnětí hodnosti a vyznamenání. Trest vykonal v plné výši. Po propuštění z vězení pracoval jako dělník při opravě tunelu
u Malé Skály. V roce 1953 se spolu s rodinou přestěhoval do Břas u Rokycan. V roce 1963 byl promován inženýrem chemie a nastoupil v Jablonci nad Nisou do Výzkumného skla a bižuterie. Zároveň se s rodinou přestěhoval zpět na Malou Skálu, kde žil až do své smrti 28. února 2008.16. října 1990 byl povýšen do hodnosti plukovníka.